Happiness can be found even in the darkest of times, when one only remembers to turn on the light
- Albus Dumbledore.



Garzonka na konci mesta

14. srpna 2008 v 19:02 | Lilly Asteria Esme Evenová |  HP-Jednorázovky
Takže ďalšia poviedka z mojej série dovolenkových depresivok... Tentokrát je to femeslash (O:-) ja nič). Pár si tam domyslite aký chcete, ale ja som myslela na jeden konkrétny. A tentokrát to nieje Ginny/Hermi :)
Túto poiviedku som chcela prepisovať medzi poslednými, kedže je asi najhoršia a doooosť sa za ňu hambím, ale nakoniec som sa rozhodla inak. Tak samy posúďte, či to bolo dobré rozhodnutie!
Kedže ja niesom moc dobré v písaní femeslashu tak sú komentáre a konštruktívna kritika povinné!!
Songfic na pesníčku od Martina Maxa- Dům na konci města

Znám dům na konci města,
stranou od lidí a v něm bledá nevěsta
prochází řadou svých komnat
a není bez viny, že líné vteřiny
jedna druhou tak pomalu střídá
ten kdo čas uhranul, zřejmě si umanul,
že byla hříšná a marnivá
a že jí za pýchu samotou v přepychu potrestá.
Lodičky na dokonalom opätku obopínajúce ešte dokonalejšiu pokožku bledých nôh klopkali po mramorovej podlahe novučičkej garzonky a rozozvučiavali sa tichým a prázdnym miestom, ktoré obývala iba ona sama a spomienky. Iba ona... V očiach modré z neba, pery stvorené z krvavých ruží a popritom tak sama v dome plnom spomienok.


Tenkrát před léty věci se zdály
jasnější nad slunce,
kdo by chtěl navěky v garsonce
po ránu nad hrnkem kávy
cítit se bez viny zatímco vteřiny,
ty malé zlodějky kradou mu z mládí
to člověk osudu snadno a bez studu
naučí vzpírat se a trochu lhát
protože netuší, že hřích pod retuší
je hříchem dál.
Boli to nádherné chvíle. Chvíle ukradnuté iba pre vás dve. Vtedy, keď si mohla ešte jej saténové vlasy cítiť medzi prstamy, kým ona sa hrala s tvojímy ústamy a tlmene vzdychala nad blízkosťou vašich tiel.
Malé dievčenské tajomstvá, ktoré navždy ostávaju kdesi skryté. Malé hriešne okamžiky štastia, ktoré zmyzli v hmle z dymiaceho sa hrnčeka kávy. Ktoré sa každé ráno vytrácali zpod vašich viečok, aby sa príchodom večera znova vrátili.
Jej pery, tvoje pery, jej nádherné orieškové oči, tvoje vzdychy a jej dotyky... dokonalejšia snaď láska nemôže byť. Aj keď by mohla byť, keby neodchádzala príchodom rána.


Pár kroků od ráje stihne tě
déšť a z tajných přání
je rázem jen iluze pouhá na kůži smáčená
teď náhle bledá je ve smyčkách
cest ztracená holka jen
které se do duše divná
předtucha tiše vkrádá
Všetko sa to skončilo... Ako si mala vedieť, že sa zasnúby? Že toto vaše hriešne večné tajomstvo nebude navždy? Že slová "Nikdy ťa neopustím" znamenajú iba určitú dobu, kým nezatúži po deťoch? Najradšej by si ho zabila! On ti ju zobral. Zobral ti ju úplne celú okrem pár čriepkov. Ostali po nej iba sponky, ktoré si tam rada vpletala do tých jej hnedých vláskov. Malé kvetinkové sponky, ktoré si jej dala k narodeninám.

V patách zdivočelá smečka
vzpomínek krade Ti dech z plic
ta z lovců nadělá oběti
prošlý směnky dávno už neplatí
a koně zchvácení klesají v opratích
kolem se kruh zvolna uzavírá,
byla to past a v ní žádná škvíra
Tě nespasí, co víc - málo máš času
snad jednou pochopíš jak se to mohlo stát
Přece nejsi už holka mladá.
To znáš, dávno už nejsi holka mladá....
Váza letela všetkou silou drobnej ženy o stenu a rozbila sa na márne kúsky. Predsa už v nej neboli žiadne kvety. Kvety sem nosila iba ona. Ona a jej úsmev. Ona, ktorá vždy voňala po fialkach a v ruke zvierala malú kytičku-na lícach tie malé jamky úsmevu podfarbené červenou.
Jediné kvety, ktoré po nej ostali boli umelé na malích pukačkách na nočnom stolíku veľkej manželskej postele. Na stolíku, ktorého sa naposledy dotýkali iba jej brušká prstov....
Až se ten dům na konci města ztratí v břečtanu,
pak možná bledá nevěsta pochopí v nádheře komnat
proč květy nevoní a nikdo nezvoní
a proč ta její vášnivá láska je s dechem u konce
A práve preto tak nenávidíš vlastné spomienky, ktoré ťa uveznili v tomto dome... MUSÍŠ PREČ!


A v tiché garsonce gramofon dohrál - jen deska praská
A kdo je bez viny umělé květiny mu zavoní.
Nervôzna žena zazvonila na dvere opustenej garzonky na konci mesta. Nechcela uveriť, že jej nik neotvára, že dnu naozaj nikto nieje, že jej malá víla nečaká v opare rannej kávy a neusmieva sa, keď vchádza do dverý s kytičkou ruží.
Ľahkým kúzlom otvorila dvere a nakukla dnu. Garzonka bola pokrytá prachom, akoby tu nikto už mesiace nebol a úplne prázdna. Ostala iba bledá posteľ s nebesamy a pri nej jeden nočný stolík. A na stolíku sponky...
Mávnustím prútiku spravila vázu, ktorá bola rozbitá na márne čriepky, vložila do nej ruže, ktoré razom prevoňali celú izbu a klesla na posteľ. Kde je? Kde sa podela jej blonďatá víla?
Jemným bruškom prsta prešla po vrstve prachu na malom nočnom stolíku a vzala do ruky sponky. Vplietla si ich do vlasov ako vtedy, keď ich držala prvý krát a zdvihla sa na odchod. Nieje tu...
Len pár krokov ju delilo od východu z vlastných spomienok, keď cúvla dozadu a zavrela dvere garzonky ostávajúc tak uveznená v jej vnútri, ako predtým dlhé roky jej priateľka čakajúca na ňu. Aj ona čakala... čakala na zázrak, ktorý by vzkriesil lásku a oprášil prach z hrnčeku na kávu.
Přece nejsi už holka mladá.
To znáš, dávno už nejsi holka mladá....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andromeda Andromeda | Web | 14. srpna 2008 v 19:29 | Reagovat

Nuž stratila som reč a neviem čo povedať :D Teda...viem...vlastne neviem...no prekonala som svoj menší záchvat (Femme! Ach jo *buch*) No dobre skúsim spojiť slová do viet, snád zo seba dostanem niečo rozumné...no možno to bolo smutné...také dojemné...ja neviem ako to nazvať...kombinácia zrkadiel a femmeslashu nikdy neskončí dobre...nikdy! Neviem mám divnú náladu takú že...by som vyskočila z okna, lebo viem že mám krídla (možno tak imigárne...ale čo už...) Ja vážne neviem čo napísať!!! Akurát že to bolo krásne, smutné, precítené...a neviem čo všetko...dobre nooo...ja idem...ehm...dokončiť zrkadlá...

2 Andromeda Andromeda | Web | 14. srpna 2008 v 19:31 | Reagovat

Neskôr (o štvrtej ráno) ked to budem po x-tý krát čítať, ti možno napíšem niečo normálne :D

3 Qtinka Luna Cullen-Black Qtinka Luna Cullen-Black | Web | 15. srpna 2008 v 21:23 | Reagovat

Zlatko moje... toto bolo take krasne! Normal ze.. dead som z toho... :( na viac sa nezmozem sry..:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama